7. Opět Příčná ulice
Kapitolu obetovala Jupík
7. Opět Příčná ulice
David šel brzy spát ze tří důvodů. Zaprvé nechtěl příliš přemýšlet o tom, co se děje, zadruhé se nechtěl setkat s mužem dole a za třetí se chtěl vyhnout hněvu své manželky, který by se na něj určitě snesl.
Druhý den ráno, když ho Kathryn budila, věděl, že ke konfliktu stejně dojde.
„Co tě to proboha popadlo včera večer říkat takové věci?“ zasyčela na něj.
„Každé slovo jsem myslel vážně, Kathryn. Nelíbí se mi myšlenka na magii. Nechám Courtney, aby si zvolila podle svého, ale to neznamená, že to musím mít rád.“
„Máš vůbec ponětí, jak moc jsi Courtney ublížil? Zavrhuješ svoji vlastní dceru!“
David se posadil. „Neodmítám svoji dceru. Je stále mým dítětem a kdyby bylo třeba, zemřel bych pro ni, ale magie se mi nelíbí. Není to přirozené, nemělo by to být skutečné. Neřídí se přirozeným řádem věcí.“
Kathryn se na něj nechápavě podívala. „Takže se tak chováš jenom kvůli tomu, že nedokážeš přijít na to, jak to zapadá do tvého dokonale uspořádaného světa?“ zeptala se nevěřícně.
„Nechci se o tom dál bavit.“
„No to teda ne! Budeme se o tom bavit,“ odpověděla Kathryn pevně.
„Kathryn, tahle debata skončila. Může navštěvovat tu školu a rozvíjet svou magii, jak se jí líbí, ale nikdy se mi to nebude líbit. Konec diskuse. Musíme sbalit věci do auta a vyrazit.“ S tím se postavil, oblékl se a odešel, zanechávajíc svou ženu zcela zmatenou. David se nikdy předtím takto nechoval.
Rodinná dovolená byla podstatně méně příjemná, než se očekávalo. Když Kathryn a Courtney začaly Michaelovi vysvětlovat magii, David opustil místnost. Pokud byli zrovna v autě a magie přišla na přetřes, David rychle změnil téma. Davidovy narozeniny se nesly ještě v napjatějším duchu, protože se odehrávaly dva dny před příchodem profesorky Grangerové.
31. srpna se David rezervovaně rozloučil se svou dcerou a hodinu před tím, než se měla ukázat Hermiona Grangerová, odešel z hotelu, ve kterém byli právě ubytováni, a vrátil se až dvě hodiny po jejich odchodu.
Když přišel zpět, jeho žena se na něj podívala a pevným hlasem prohlásila: „Davide, navrhuji, abys na mě několik hodin nemluvil, protože bych mohla litovat toho, co bych řekla.“
xXx
Na druhé straně Courtney poznala Angelu Weasleyovou a její matku Hermionu Grangerovou. Právě byli na cestě do Příčné ulice, aby nakoupily její školní pomůcky.
„Tvá matka mi dala pro tebe peníze, abychom je mohly vyměnit u Gringottových a otevřít ti účet. Tak budeš moct provádět výběry, jak budeš potřebovat. Potom, co navštívíme banku, nakoupíme tvé oblečení a pomůcky. Už jsme tu,“ řekla, když všechny tři vstoupily do kouzelnického zařízení s názvem Bezhlavý skřet a přistoupily ke krbu.
Zvedla váček ze svého pásku a obrátila se na Courtney: „Tomuto říkáme letax, je to jeden ze způsobu, jak cestujeme. Hodíš ho do ohně, vkročíš dovnitř a zvoláš svůj cíl. Angelo, půjdeš prosím první a ukážeš to Courtney?“
Angela vytáhla z váčku trochu prášku a pak ho hodila do ohně. Plameny zezelenaly a ona vykřikla 'Příčná ulice!', pak zmizela a plameny se znovu zbarvily do oranžova.
„Teď to zkus ty, nebuď nesvá.“
Courtney si nervózně nabrala trochu prášku a hodila ho do ohně. Vstoupila, překvapená ze zjištění, že to lechtá. „Příčná ulice,“ zvolala téměř jistým hlasem.
Pak se ocitla ve víru barev, instinktivně zavřela oči a objala se rukama. Najednou se přestala hýbat a s žuchnutím přistála, téměř spadla na obličej, když vyklopýtala z krbu. Angela natáhla ruku a zachytila ji. Courtney byla vděčná, že dívka po svém otci zdědila svou výšku a sílu.
O několik okamžiků později je profesorka Grangerová doprovodila z Děravého kotle na Příčnou ulici.
Šly do banky a skřeti jí vyměnili peníze. Courtney si musela připomenout, jak funguje měnový systém. Otevřeli jí účet a Hermiona jí řekla, aby většinu z peněz dala do trezoru a nechala si na školní potřeby jen část.
„Inu, kam chceš jít nejdříve?“ zeptala se Hermiona jejich hosta; Angela už si své nákupy obstarala.
„Do knihkupectví!“ rozzářily se Courtney oči a Hermiona se usmála a připomněla si, že Ronovi musí říct, že není jediná, kdo má rád psané slovo.
Šli do Krucánků a Kaňourů a strávili tam hodinu. Kromě všech požadovaných knih, zde sehnala i řadu jiných – všechny na doporučení profesorky Grangerové, včetně Dějin bradavické školy, revidovaného a rozšířeného vydání, dále Nedávný vývoj v kouzelnické historii, Jsi čaroděj/ka: Průvodce světem kouzel pro mudlorozené a Šikovná kouzla, která se v Bradavicích nenaučíš.
„Myslím, že bychom ti měli pořídit nějaký kufr,“ řekla Hermiona, když si všimla, jak její studentka bojuje s nákladem knih, který ji velmi připomínal sebe.
Potom, co sehnaly kufr, šly k madam Malkinové pro hábity a další oblečení, a pak do lékárny pro lektvarovou sadu, váhy a kotlík. Odtamtud se vydaly koupit zvíře – výra, kterému dala jméno Rex. Jako poslední byla návštěva u Ollivandera.
„Jak se jmenujete, slečno?“ zeptal se muž a mazaně si ji prohlédl.
„Courtney Barnesová, pane.“
„No, slečno Barnesová, kterou rukou budete kouzlit?“
„Jsem pravák.“
Čaroděj poodešel, vybral několik hůlek a přinesl je zpět k pultu.
Courtney vyzkoušela všechny a buď se nic nestalo, anebo následovala katastrofální reakce. Když pan Ollivander odsunul již vyzkoušené stranou a vydal se pro další, Courtney si všimla hromady krabiček, která se nacházela na druhém konci pultu. Kupodivu k nim přešla.
„Co tyhle tady?“ zeptala se, když se výrobce hůlek vrátil s plnýma rukama dalších kousků.
„To je nový typ, ještě jsem je nedal na poličky. Nové hůlky běžně příliš nespolupracují. Musí se… usadit.“
Bez úspěchu prošli druhou hromádku. Když pan Ollivander přinášel třetí nálož, Courtney se rozhodla vyzkoušet ten nový typ.
První tři byly bez odezvy, ale u čtvrté tomu bylo jinak. Jen co se jí dotkla, po dlani se jí rozlilo teplo a měla pocit, jako když vítá starého přítele. Ze špičky vytryskl nádherný proud červenozlatého ohňostroje.
Hermiona a Angela nadšeně zatleskaly. Pan Ollivander však odhodil všechny hůlky, které právě držel, a nevěřícně na ni zíral.
„Nikdy bych si nepomyslel, že se tato hůlka prodá tak brzy!“
„Proč? Co je s ní?“ zeptala se Courtney, která byla trochu duchem mimo.
„Tato hůlka je vyrobena z dubu a je dlouhá deset a půl palce, jádro obsahuje pero z Fénixe. Po deseti letech naléhání jsem konečně před šesti měsíci přesvědčil Albuse, aby mi poskytl třetí pírko od svého mazlíčka fénixe.“ Na to Hermiona zalapala po dechu a zbledla. „Jádro tvé hůlky má ocasní pero od stejného ptáka, ze kterého pocházela pera v hůlkách Harryho Pottera a Pána zla.“
Courtney byla zmatená. „Kdo to je Harry Potter a Pán zla?“
Hermiona se rychle sebrala a řekla: „Zaplať za hůlku, vysvětlíme ti to, až budeme u nás doma.“
Courtney tak učinila, a pak se vydaly zpět k Děravému kotli, kde použily tamní krb, aby se dostaly znovu do domácnosti Granger-Weasleyových v Prasinkách.
„Takže co je s mou hůlkou?“ zeptala se Courtney poté, co jí ukázali pokoj, ve kterém bude přes noc.
„Asi před třiceti lety existoval čaroděj jménem Harry Potter. Byl velmi mocný. Současně tu byl další kouzelník, Pán zla, který také oplýval nesmírnou silou, ale konal s ní mnoho špatných věcí. V Bradavicích byl Harry jedním z mých nejlepších přátel, když jsme byli v pátém ročníku něco se však stalo, Harry byl obviněn z vraždy a nikdo kvůli jeho moci nevěřil, že je nevinný. Poslali ho do vězení, o deset let později jsme ale zjistili, kdo to na Harryho narafičil. Byl osvobozen, ale cítil se tak zcela zrazen, že opustil kouzelnický svět. Skoro dvacet let ho nikdo neviděl. Víc se letos dozvíte v mé třídě,“ dodala tiše Hermiona.
Courtney si všimla, že to není téma, o kterém by Hermiona ráda mluvila, a tak se k němu nevracela.
Toho odpoledne letěla poprvé za pomoci Angely na koštěti a setkala se se sourozenci své nové kamarádky – Marcusovi bylo osm, Harrymu sedm a Mariah dva. Také si zkusila magii se svojí novou hůlkou.
„Máma říká, že mimo školu nesmíme kouzlit, ale protože jsme technicky vzato školní docházku ještě nezahájili, pravidla vlastně netvrdí, že nemůžeme čarovat. Tohle je jediné léto, kdy můžeme kouzlit, pak teprve až budeme vycházet školu,“ smutně vysvětlila Angela, pak se však rozzářila. „Ačkoli táta tvrdí, že by nedokázali detekovat moji magii, zatímco budu v Bradavicích během léta. Takže zatímco je máma v létě ve škole a já taky, můžu cvičit. I když máma by nebyla příliš nadšená, kdyby to zjistila.“
Při večeři se Courtney setkala s Ronem. Byl velmi nadšený, že jí mohl povyprávět vše o tom, jak funguje famfrpálová liga a o vítězství jeho týmu Kudleyských kanonýrů v řadě. Co se pana Weasleyho týče, dozvěděla se, že léta hrál jako 'střelec', pak odešel do důchodu a stal se trenérem týmu. Chlubil se svým mužstvem, které před týdnem vyhrálo Evropský pohár, a Courtneyino zmatení nebralo konce, protože stále neměla žádnou skutečnou představu o tom, jak famfrpál vypadá, i když hru velmi podrobně popsal. Proto se uchýlila k úsměvu a přikyvování.
Po večeři jim Hermiona řekla, aby šli spát. Moc dlouho jim na spánek nezbývalo, i když se nechystali jet bradavickým expresem, Hermiona musela být ve škole brzy a Ron se měl starat o Markuse, Harryho a Mariah.
Když se druhý den ráno vzbudili, nedočkavě se připravili a vyrazili společně s Hermionou z vesnice do Bradavic.
Jakmile Courtney spatřila obrovský hrad a rozsáhlé pozemky okolo Bradavic, zalapala po dechu. Byla ohromená, nikdy nic takového neviděla a ani si nepředstavovala, že by takové místo mohlo existovat. Když vešli dovnitř, všimla si Albuse Brumbála. Nadšeně mu zamávala a on se usmál a zamával jí zpět. „Vítejte, slečno Barnesová. Říkal jsem vám, že se ještě uvidíme! Slečno Weasleyová, nevadilo by vám, kdybyste svou kamarádku vzala na prohlídku školy? Možná byste ji mohla představit některým profesorům, které na cestě potkáte.“
Angela zapáleně přikývla a vzala Courtney za ruku, zatímco Hermiona začala mluvit s profesorem Brumbálem.
„Kontaktoval vás Ollivander?“ zeptala se.
Ředitel se zatvářil překvapeně, „Ne, proč?“
„No, hádám, že už je sova na cestě. Hůlka Courtney Barnesové je sestrou Harryho a Voldemortovy hůlky,“ řekla mu bez obalu.
Brumbálovo obočí se zvedlo, „To je překvapivé.“
„Ollivander řekl, že neočekával, že tu hůlku prodá tak brzy. Chápu to tak, že vás požádal o další Fawkesovo pero?“
„Ano, teď, když už se používá, bude chtít pravděpodobně další.“ Na jeho tváři se objevil zamyšlený výraz. „Zajímalo by mě, co teď Harry dělá,“ zamyslel se.
Hermiona přikývla. „Neuplyne jediný den, kdybych o tom nepřemítala. Uvažovala jsem o tom, zda je stále zahořklý. Pokud ano, nezazlívala bych mu to, ale kvůli němu doufám, že ne. Po své chybě jsem dokázala jít dál, ale vždy na to vzpomínám s lítostí.“
Brumbál přikývl, že jejím citům rozumí. „Kdy jste se s ním pokusila spojit naposledy?“
Hermiona se ušklíbla. „Před pěti lety. Poprvé jsem mu napsala, ale nedostala jsem žádnou odpověď, podruhé před pěti lety, inu, pamatujete si, co se stalo.“
Albus se usmál.
„Proč jste se ho nikdy nepokusil kontaktovat sám, pane?“ zeptala se Hermiona zvědavě.
„Předtím než odešel, jsem mu složil kouzelnickou přísahu. Nedokáži porušit své slovo,“ řekl smutně Albus. „jen když mě nejprve kontaktuje sám, mohu se mu ozvat.“
